Historie chovu včel v Bruntále v letech 1870 – 1947
Historie chovu včel v Bruntále v letech 1870 – 1947
Igor Hornišer, Muzeum v Bruntále
První úřední statistika o chovatelství včel v zemi Moravskoslezské pochází z roku 1869. Již v roce 1870 se rozhodl včelařský spolek založit Eduard Riedel z Bruntálu. Stanovy spolku byly předloženy ke schválení a schváleny 18. prosince 1870 pod číslem jednací 9113. Byl tak založen skutečně první a tedy nejstarší spolek chovatelů včel ve Slezsku. Tento První rakousko-slezský spolek chovatelů včel v Bruntále (tedy Erste österr. schles. Bienenzuchtverein in Freudenthal) měl své sídlo v Mezině a jeho prvním vedoucím se stal právě Eduard Riedel. Po dvou letech existence spolku došlo k jeho jakémusi „znovuzaložení“. Zprávu o této skutečnosti přinesl v lednu 1872 spolkový list č. 1 s názvem Der schlesischer Imker (Slezský včelař). Mimo další informace a naučné články se zde uvádí, že 16. říjnu 1872 měl spolek 127 členů, kteří chovali 714 obsazených úlů. Včelaři evidovali 14 včelstev plemene Lungauer, 293 německých (Deutsche), 59 Italek (Italiener), 120 Kraněk (Krainer) a 220 křížených (Mischlinge). Známe také jména čtyř členů předsednictva – Eduarda Riedela, Roberta Schildera, Hanela a Josefa Nowaka. Spolková prodejna se v tuto dobu nacházela u bruntálského obchodníka C. Raaba, který v roce 1871 zastával funkci pokladníka spolku.
O pět let později, 4. října 1876, sídlo spolku změnilo adresu. Přemístilo se do Opavy a bruntálská organizace zůstala nadále pouze pobočkou.
Uběhlo dalších dvacet let. V roce 1896 byl na Bruntálsku založen spolek s novým názvem Spolek chovatelů včel (Bienenzuchtverein). Je však velmi pravděpodobné, že došlo pouze k nové transformaci starého spolku. V čele spolku opět vidíme jméno Riedel – tentokrát jsou to bratři Riedelové. Včelaři se účastnili ve dnech 4. - 11. září 1913 výstavy zemědělských produktů pořádané v Bruntále. Prezentovali se zde jako samostatný výstavní subjekt a jejich stánek senacházel v Jubilejním domě. Jména tehdejších chovatelů včel se nedochovala, známe však jména jednotlivých předsedů spolku. V roce 1906 se stal předsedou Adolf Scholz, v roce 1908 kominický mistr z Bruntálu Rudolf Riedel a v roce 1910 Karl Riedel. Karl byl nicméně zakladatelem dalších spolků s příbuznými zájmy – v roce 1908 je to spolek pěstitelů ovocných stromků a v roce 1917 spolek zahrádkářů. Nemůžeme pominout ani jeho členství v bruntálském stolní společnosti, poetickém spolku, s názvem Hummsler (Čmelák).
V roce 1912 bylo zvoleno nové představenstvo spolku a poprvé máme doložena jména včelařů, kteří zastupují chovatele ze širšího okolí Bruntálu. Předsedou se stal odborný učitel August Sahliger z Bruntálu, jeho zástupcem byl vrchní učitel ze Starého Města Anton Gerlich a jednatelem učitel z Dlouhé Stráně Hubert Onderka. V roce 1917 se do čela spolku (Zweigbienenzuchtverein in Freudenthal) dostal opět Karl Riedel. To měl spolek 134 řádných členů.
Po vzniku Československé republiky souvislejší informace o Spolku chovatelů včel chybí. Pro rok 1923 máme doloženo, že byl předsedou opětovně zvolen Karl Riedel a počet členů poklesl na 92. Počátkem 30. let 20. století si aktivní chovatelé včel rozdělili území Moravy a Slezska na 26 učitelských obvodů, ve kterých byla prováděna spolková osvěta. Bruntálu se formálně týkal spolkový obvod 22 (Bruntál, Vrbno, Město Albrechtice, Jindřichov ve Slezsku, Jeseník a Zlaté Hory; obvod 20 – Rýmařov), ale reálně tento úsek zůstal neobsazen. Chybí přesnější údaje o počtech jednotlivých včelařů a údaje o Bruntálsku se skrývají v celkových počtech chovatelů pro celou Moravskoslezskou zem – v roce 1880 to bylo 18 468 osob. V roce 1934 dosahovaly počty 30 941 osob a 213 907 včelstev.
Těsně poválečné zprávy o chovatelství včel na Bruntálsku jsou opět neúplné. Výjimkou je sdělení, že v lednu 1947 opět existuje v Bruntále již český Spolek chovatelů včel a jeho členem, a snad také předsedou, je Zdeněk Košacký. Jeho zpráva pro časopis Slezský včelař (1-2/1947) zní: „Mrzne, uprostřed měsíce vzestup teploty nad nulu a pěkný prolet, takže včelstva se mohla přenést za zásobami a není tedy nebezpečí smrti hladem na zásobách. V polovici plodiska zjištěno zakladení asi 1 dm2.“
Igor Hornišer
Tolik k informacím, které se podařilo shromáždit panu Hornišerovi z bruntálského muzea.
Bohužel novodobé poválečné informace nám chybí.